Na české politické scéně se nedávno objevily takové protiklady jako nikdy v polistopadovém vývoji.
Zatímco většina politiků vládní koalice klesla svým jednáním až na nejhlubší dno bahna zdejšího politického močálu, prezident Václav Klaus se ocitl na vrcholu obrovské vlny (připomínající tsunami) světového zájmu o svou osobu, kterou způsobila zdařilá kleptomanská etuda s perem.
Stalo se tak paradoxně to, o co prezident cíleně a zatím bezúspěšně usiloval v celé své dosavadní jedenadvacetileté politické kariéře a k čemu mu nepomohla ani celá řada historických milníků naší země, u nichž se vždy tlačil do středu dění (vznik Občanského fóra, jeho rozpad, kupónová privatizace, sarajevský atentát, opoziční smlouva s Milošem Zemanem a ČSSD, dvě prezidentská období, odpor k EU, odpor ke globálnímu oteplování a odpor USA ke Klausovi). A teď stačilo tak málo: téměř nicotná, avšak mistrně provedená ekvilibristika s perem.
Jde pravděpodobně o největší paradox u současného českého politika; Klausovi musí teď závidět i jeho předchůdce Václav Havel, dosud uznávaný jako nepřekonatelný tvůrce paradoxů ve svých absurdních dramatech.
Prezidentův poradce pro sebrané spisy Tomáš Podržpero nám k mimořádnému ohlasu záběrů prezidenta na YouTube řekl: „Pan prezident Klaus je potěšen zájmem o svou osobu a je připraven odměnit desetimiliontého člověka, který sekvenci zhlédne svou knihou Půlrok patnáctý s vlastnoručním podpisem perem amerického prezidenta Baracka Obamy.“ Na otázku, za jakých okolností náš prezident Obamovo pero uchvátil, jen omluvně pokrčil rameny a přidal gesto rukou, že raději nebude odpovídat.
Zatímco Klaus a Podržpero už toho asi moc neřeknou, vzedmula se ve světě druhá silná vlna – tentokrát ohlasů na zmíněné záběry. Od nekriticky oslavných, přes lidsky omluvné až po agresivně ofenzivní. Vybíráme z nich:
Americký režisér Steven Spielberg prohlásil: „Je to něco jako geniální reklamní spot, v němž prezident Klaus v pouhých několika vteřinách – a navíc úplně beze slov – představil celému světu dominantní vlastnost celého svého národa. Náš prezident Obama je proti němu jako nemotorný dinosaurus – nepřetržitě žvaní už tři roky a ani my, Američané, ještě nevíme, co chce říct.“
Získali jsme i trochu netransparentní vyjádření Jana Mušky, který má na Hradě na starosti obyčejné propisovací tužky na jedno použití: „Na všech protokolorních akcích se opravdu propisky považují za jakýsi suverén.“
V úvodu hlavní zpravodajské relace na veřejnoprávní CHT1 promluvil i uražený chilský prezident Sebastian Piňera. Z jeho ohnivého projevu proti Klausovi a celé naší zemi vybíráme: „Nebylo to vůbec obyčejné pero. Jednalo se vlastně o chilskou národní kulturní památku. Kdybyste nebyli tak daleko (hrozí rukou) … a na jiném kontinentu, vyhlásili bychom vám pozemní válku!“ A pak temperamentně dodal: „Možná to uděláme!“
A zatímco tato vlna vrcholí, obyčejní Češi projevili svou po kleptomanii druhou nejtypičtější vlastnost – smysl pro humor. Na Facebooku se objevil tento krátký test: Klaus se má čile: a) k Chile, b) k Peru, c) k peru.
Když si prezident Klaus pozval na Hrad na další neúspěšné jednání předsedy tří vládních koaličních stran, došlo prý po oficiální části rozhovoru i neformální hodnocení aféry s perem (viz foto). Jednotliví aktéři pak tuto část rozpravy exkluzívně komentovali jen pro náš Magazín. Nechtěli však, abychom prozrazovali jejich jména.
A) První předseda, jehož vzdálený bratranec Ján Slota působí asi tak stejně úspěšně ve slovenské politice, byl nejhovornější: „Pan prezident nám nakonec vyprávěl, jak s paní Livií po banketu v prezidentském paláci v Dillí srolovali a odnesli velký perský koberec. Až se to objeví na YouTube, padnou i rekordy sledovanosti legendárního Jurského parku.“
B) Druhý předseda, který nemůže mít žádného příbuzného snad ani na slovenské politické scéně, mluvil jako vždy trochu mimo téma: „Já bych to neviděl zas tak černě. Když jsem nastupoval na vnitro, Vít Bárta mi sebral úplně všechny propisky, abych nemohl nic podepsat. A taky jsem z toho nedělal žádnou aféru.“
C) Třetí předseda, jehož příbuzní tahají za jemné nitky rakouské politiky a jehož nevlastní bratr – levoboček Ján Čarnogurský byl úspěšným slovenským politikem, se vyjádřil málo diplomaticky a hodně stručně: „Je to blbec.“ Dodnes nevíme, jestli tím myslel a) našeho prezidenta, b) chilského prezidenta, c) Víta Bártu, d) druhého předsedu.